Jak na to

Nejdůležitější, ale vlastně také nejtěžší, je se rozhodnout. Zní to trochu jako klišé, ale je to prostě tak. Začněte tím, že si prostě řeknete:jó, jdu do toho! Zvolte si takový jazyk, který dobře ovládáte. To vám značně usnadní cestu. I když rovnou vás musím upozornit, že jazykové seběvědomí bude na této cestě tu a tam otřeseno. Protože dětský slovník je velmi odlišný od toho, jakým se bavíme my dospělí. Copak v běžné mluvě používáme slova jako: okovat, krtinec nebo vemínko?  A v dětských knížkách a písničkách je celá řada takovýchto parádních výrazů. Nejen proto mluvíme naším rodným jazykem tak dobře.

Nejdůležitější pravidla uvedu hned na začátek:

1. Nepřekládejte.

2. Nepoužívejte izolovaná slova.

​

Jasně, děti na začátku nebudou rozumět, ale copak vám malé miminko rozumí, když na něj mluvíte svým rodným jazykem? To, že se narodilo českým rodičům neznamená, že jim hned rozumí, i ono samo se teprve učí češtině porozumět. Nejdříve rozumí pár výrazům, později více. Pro ilustraci uvedu, že dvouleté dítě rozumí cca 50% tomu, co říkáte, tříleté již 75% a čtyřleťáci již rozumí v zásadě všemu.

​

Malé děti nejdříve rozumí jen pár výrazům ve větě a postupně rozumějí více a více, až rozumí všem slovům ve větě. To ale neznamená, že předtím nechápou její význam. Chytí se díky tomu, co už znají. V cizím jazyce je to stejné. Nejdříve nebudou znát nic a postupně budou tyto své znalosti prohlubovat. Děti se tím netrápí tak jako my. Tak se tím také netrapte, buďte jen trpěliví, ale důslední a nepřekládejte. Když budete překládat, dítě si počká na váš překlad, bude vědět, že přijde a nebude se zbytečně namáhat. Cizí slova prostě jen budou proplouvat jeho myslí a zachyceno v ní bude pomálu. Zkuste si to sami na sobě: koukáte na film v cizím jazyce, který tak nějak ovládáte. A film je s titulky. Na ty titulky se zkrátka budete dívat, je vám příjemné, že celému obsahu rozumíte. Pochytíte něco z poslechu, ale konečný význam vám dají titulky. Kdežto když je tam nebudete mít, musíte se sami namáhat. Je to těžké, né že ne. Ale po pár filmech, už vám to tak nepřijde. S dětmi je to stejné. Ale to že jim budete takto překládat jim vlastně prokazujete medvědí službu. Proto nepřekládejte, vydržte, úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.

​

Metoda izolovaného překladu ( ve smyslu pes = a dog), kterou jsme se pravděpodobně učili jazyky my všichni, je již dávno překonaná. Dětský mozek, který je až do 6ti let vybaven absorbující myslí, do sebe vstřebává naprosto vše, co vnímá. Jazyky nejsou výjimkou. Proto na děti mluvme v celých větách, gramaticky správně a s bohatým slovníkem. (Tedy například: "Look, this is a dog." nebo "Do you know the dogs bark?")

​

Čtěte společně knížky. Pro začátek si pořiďte nějaké fajn knížky ve vašem jazyce. Důležité je, aby byly dobře a zřetelně ilustrované. Znáte takové ty obrázky, kdy na to pět minut koukáte a nepoznáte, zda je to kráva nebo ovce, tak ty přesně ne. Ilustrace doprovází text, dává mu význam. Malé dítě se nikdy nekouká na písmenka v knížce, vnímá váš hlas a spojuje si jej s obrázkem, proto kladu tak velký důraz na jasnou a významu plnou ilustraci. Textu by mělo být v knížce na začátku pomálu. Nejdříve třeba jen jedno slovo nebo jedna velmi jednoduchá věta. A postupem času objem vět postupně navyšovat. Důležitý je také váš přednes, vaše zapálení. Nemluvím o perfektní jazykové výslovnosti a intonaci, mluvím o jednoduchém přednesu srdcem. Když to bude bavit vás, zaručeně to bude bavit i vaše dítě.

​

Říkejte říkadla a rýmovačky. Příjemný rytmus s rýmem vzbudí v dítěti zájem a uvidíte, že po pár opakování je začne říkat s vámi. Nejdříve bude třeba jen říkat konečný rým a postupně vás bude třeba doplňovat, když uděláte v říkance krátkou pauzu. Říkadla jsou u dětí velmi oblíbená, rádi si je říkají, opakují. Jsou pomalá, je dobře slyšet každá hláska, rým napovídá, jaké slovo bude následovat a rytmizace pomáhá zapamatování. Narozdíl od písniček se žádné slovo neztratí v melodii.

​

Zpívejte dětem. Malým miminkům přeci tak rádi zpíváme, tak jim zazpívejte svoji oblíbenou písničku. Nemusí být nutně hned dětská. Ale i ty dětské jsou krásné a chytlavé. A po nějaké době můžete stejně jako u říkanek určité slovo vynechat, postupně jej dítě začne doplňovat samo.

Hrajte s nimi hry. S miminkami se dá hrát hra na schovávanou, batolata mají rády hry typu Vařila myšička, trošku starší děti zas milují deskovky. Variant je nespočet.

​

Více se můžete dozvědět na úvodním webináři