O umělém bilingvismu, tedy takovém, kdy jeden rodič mluví na dítě svým nerodným jazykem, toho není mnoho napsáno. Ještě méně literatury a článků je ryze o intenčním bilingvismu v českém a slovenském prostředí.
Pro účely své závěrečné práce na Univerzitě Karlově jsem mezi rodinami praktikujícími umělý bilingvismus spustila průzkum právě na toto téma. Dotazník se zaměřoval na ty úplně nejmenší děti, tedy děti do tří let, a přinesl zajímavé výsledky, o které se s vámi nyní podělím.
Jak to tedy vypadá v českých a slovenských rodinách, které se rozhodly vychovávat děti v jiném než rodném jazyce? Jaký je jejich minoritní jazyk? Kdo na děti mluví? A proč? A jaké má toto cizojazyčné působení výsledky?
Na dotazník odpovědělo necelých třicet rodin. Nejedná se tedy o reprezentativní vzorek populace, vnímám to spíše jako vhled do pomyslné jazykové kuchyně těchto rodin.
Asi nikoho nepřekvapí, že nejčastější druhý jazyk je angličtina, bavíme se o 80 % dotázaných. O mnoho méně je to němčina, 13 % dotázaných, a zbytek tvoří případ mé rodiny, což je španělský jazyk.
Důvod, proč si rodiny vybraly právě ten či onen jazyk, je hlavně to, že rodič řeč ovládá velmi dobře, má ji rád a chce ji předávat svým dětem. Rodiče, kteří mluví na děti anglicky, také vyzdvihovali jeho důležitost a světovost.
Ve většině případů je to matka, která na děti hovoří druhým jazykem. Poměr cizojazyčně mluvících matek vs. otců je 18:8. V některých případech mluví oba rodiče. Zajímavé ale je, že na dotázané děti nehovoří žádná jiná osoba — třeba babička nebo strýc.
Zajímalo mě také, kdo jsou rodiče, kteří se pro tento styl výchovy rozhodli. V 85 % jsou to vysokoškoláci. Jsou opravdu zajímavých profesí, ale jedna profese je zastoupena ve vysoké míře — překladatelé, lektoři a učitelé, zkrátka ti, kteří jsou profesně spjati s jazykem.
Odpovědi byly samozřejmě různé, ale často měly společného jmenovatele:
Polovina dětí byla působení cizího jazyka vystavena hned od narození. Rodičům to tak v tu dobu přišlo nejvíce přirozené. U dětí, na které rodiče začali mluvit později, rodiče uvádějí, že to bylo v okamžiku, kdy měli pocit, že dítě jazyk již vnímá a reaguje na něj.
Nejvíce mě zajímalo, jak taková jazyková výchova v rodinách probíhá. Žila jsem v domnění (jistě ovlivněna spoustou odborných článků), že to mají skvěle promyšlené a bezvadně naplánované. Tak to přece všude psali, že to tak má být…
Největším překvapením bylo, že nejčastěji používaná metoda je vlastně žádná metoda — konkrétně tak odpověděla polovina rodičů. Někteří rodiče kombinují situační bilingvismus (druhý jazyk používají v předem stanovených situacích) a žádnou metodu.
Ti, kteří praktikují metodu OPOL (na dítě mluví jeden rodič výhradně jedním jazykem), jsou v ní striktní a až na jednu výjimku ji s ničím nekombinují. Situačnímu bilingvismu je vystavena třetina dětí.
V rámci své cizojazyčné výchovy rodiče nejčastěji používají knihy. Spousta rodičů uvedla, že díky nim s cizím jazykem začínali. Daleko za nimi jsou písničky.
Co mě překvapilo, je relativně vysoké zastoupení obrazovek (video, aplikace) — používá je 86 % rodičů, což bych u tak malých dětí nečekala. Nízká je obliba říkanek, které jsou jinak (zvlášť v českém prostředí) v tomto věku tak oblíbené.
Děti do živého kontaktu s cizinci nebo na playdates přicházejí jen velmi málo, a to i přesto, že několik rodičů ohodnotilo, že je to nástroj, který nejlépe funguje. Pokud děti tuto možnost mají, je to obvykle přes rodinu či známé. Velká města (Praha) nabízí divadelní a filmová představení nebo čtení dětských knížek v anglickém jazyce. Nabídka v jiných jazycích se s angličtinou nedá srovnat.
Výsledky dvojjazyčné výchovy jsou logicky u každého dítěte velmi odlišné. Rodiče se ale často shodovali v následujícím:
Dle hodnocení rodičů se tedy dá říci, že tyto děti už jsou nebo v blízké budoucnosti mají potenciál být plně bilingvní.
Všichni rodiče do jednoho uvedli, že si cení hlavně jazykových znalostí dítěte. 65 % uvedlo pozitivní vliv na psychický rozvoj a komunikační dovednosti dítěte. 43 % rodičů oceňuje, že díky tomuto stylu jazykové výchovy se sami udržují a zdokonalují v cizím jazyce. 26 % rodičů říká, že je díky bilingvální výchově čas s dětmi velmi intenzivní.
Pro mě osobně byla analýza odpovědí velmi inspirující. Rodiče se shodují, že je to náročný styl výchovy, především pro ně samotné, ale rozhodně stojí za to. Pro děti je to velký dar do života — a já vnímám, že je to plus nejen pro ně, ale pro celou společnost.
Děti s perfektní znalostí jiného jazyka dostávají neustálý trénink mozku (což má dle vědců vliv na pozdější příchod stařecké demence nebo Alzheimerovy choroby), znalost jiné kultury a tím i otevřenou mysl. A s otevřenou myslí přichází tolerance, která spolu se znalostí jiných jazyků přináší lepší pochopení mezi kulturami.
Mrkněte na další texty na blogu, nebo se přihlaste na úvodní webinář zdarma.
Děti a cizí jazyky